"Co nám škola škola dala/vzala"
aneb
Poslední zvonění IX. tř.

Poslední zvonění se stalo již tradicí pro odcházející žáky deváté třídy. I letos již po jedenácté ožila 25. června 2014 Nová scéna na naší škole. Ve dvou představeních se devítka odvážně pustila do boje s jevištěm, melodií, rytmem, pamětí atd. a předvedla svůj návrat do vzpomínek

Program v sobě letos kombinoval vážnou i veselou tvář. Tu první představovala průvodní slovo Simony Peškové pojaté formou úryvků ze slohové práce na téma moje školní docházka. Možná že sami deváťáci význam průvodního slova ani příliš nevnímali, ale přítomným dospělým citované úryvky připomínaly, jak strašně rychle devět let školní docházky jejich dětí uběhly. Druhou, veselou tvář vystoupení tvořily scénky a písničky - nemohla chybět vyučovací hodina s línými, hloupými a drzými žáky a neschopnou (nebo spíš všeho schopnou) učitelkou, a dále diváci v programu viděli dvojsmyslný humor rodinné péče o malé děti, mimino s plínkami (v podání Jirky Jelínka), ukázku školy v pravěku nebo cestu letadla s celebritami na palubě. Program však nebyl jen estrádou. Většina scének v sobě měla hlubší myšlenku - ať již k zamyšlení, nebo parodii běžného života nebo skrytý humor - okořeněnou  mnoha kameňáky. Všichni přitom působili jako bezva parta. Někteří se zdárně popasovali s trémou a mnozí neskrývali slzičky dojetí. Kdo by totiž měl rád loučení. Obzvláště v případě třídy, se kterou nám bylo dobře.