Ve středu 1. června
jsme se před šestou hodinou sešli na nádraží. Převaha na zádech táhla velké
krosny, takže jsme doufali, že paní učitelka nezklame a nebudeme chodit velké
túry. Velké zklamání nenastalo, protože jsme naštěstí vlakem dojeli až pod
kopec, který jsme bohužel už museli vyjít, neboť dál vlak už nejede. Jelikož byl
zrovna den dětí, tak nám p. učitelka koupila na nádvoří zmrzlinu. Poté nás
čekala prohlídka samotného hradu. Po ukončení prohlídky jsme klusem seběhli
kopec dolů a odjeli jsme do Berouna. Na berounském nádraží jsme dostali rozchod,
takže se všichni rozutekli do obchůdků shánět pití a něco k zakousnutí. Za čtvrt
hodiny nám jel vlak, který nás zavezl do Zadní Třebaně, kde už na nás čekaly
dvoulůžkové chatky a večeře v podobě guláše. Po dojedení dobré večeře jsme se
usadili na dětském hřišti a dělali jsme živou muziku pro celý kemp, který z toho
byl asi vyloženě nadšený. Únava na nás však začala doléhat, tak jsme se umyli a
šli na kutě.
Druhý den jsme se v 7:30 sešli u chatky našich dozorců, kterými byli právě paní
učitelka a také paní Švandová. Ušli jsme pár krůčků a už jsme seděli u stolů, na
kterých na nás čekala snídaně. Následně jsme na záda hodili naštěstí už menší
batohy a šli jsme rovnou k vlakovému nádraží, ze kterého jsme pak odjeli do
Berouna a z něj pěšky do Koněpruských jeskyní. Cestou nás však napadlo, že si
ještě skočíme do obchodu pro něco k snědku a taky pro špekáčky a bochník chleba
na večerní opékačku. Po dokončení nákupu jsme už opravdu šli rovnou na nádraží,
kde jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, jeli jsme sice jen kousek, ale
samozřejmě jsme se šli usadit nahoru, kdo by si taky nechal ujít takový
celoživotní zážitek, který jsme vlastně zažili i cestou zpět do kempu, ale to
přeci nikdo nemohl tušit. Takže zpátky k cestě Koněpruských jeskyní. Vlakem jsme
dojeli do Srbska a z něj jsme šli pěšky až do cíle naší výpravy. Ještě s pár
lidmi a s průvodcem, který měl opravdu "záživný" výklad, jsme si prohlédli
jeskyně. No během prohlídky se nám naštěstí podařilo neusnout a vystoupili jsme
zpět na denní světlo. V místním bufetu jsme se naobědvali a vyrazili na další
túru, tentokrát bylo naším cílem doplazit se na Tetín. Ze zříceniny byl krásný
výhled, tak jsme pořídili pár fotek a šli jsme do vesnice na autobus, který nás
zavezl do Zadní Třebaně. Došli jsme k chatkám a hned jsme vyrazili na večeři.
Asi hodinu a půl na to jsme opekli špekáčky, zazpívali jsme si u táboráku a šli
do hajan.
Ráno jsme se sbalili zpět do svých obřích batohů. Ještě před odchodem jsme
skočili na snídani a vyrazili vlakem na hrad Karlštejn. Na nádraží jsme si
odložili krosny a velký kopec na krásný hrad jsme šli šlapat už odlehčení.
Čekala nás prohlídka a všichni jsme pevně věřili, že průvodce bude tentokrát už
energičtější. Splnilo se nám to, měli jsme mladého průvodce, ale za to s námi
prohlídku absolvovala jedna dost otravná cizinka. Nějak jsme to překousli a
prohlídku jsme si i přesto užili. Cestou zpět jsme si pod hradem dali rozchod a
nakoupili jsme si ledovou tříšť a podobné mlsky. Asi po hodině jsme vyrazili
znovu na vlakové nádraží, tentokrát už naposled. Asi v pět hodin odpoledne jsme
dorazili do Krouny. Sice unavení, ale za to s krásným výletem za sebou.
