Základní škola a mateřská škola Krouna

Poslední výlet deváté třídy začal v úterý 22. května ráno na nádraží ČD v Hlinsku. Před osmou hodinou se téměř kompletní třída vydala na šestihodinovou cestu směr Jeseníky. Kolem druhé hodiny jsme konečně vystoupili v Karlově Studánce. Krátká zastávka v tomto lázeňském městečku nám umožnila utratit nějaké kapesné a načerpat síly před pěším výstupem na Praděd.

Věděli jsme, že musíme překonat převýšení kolem 1000 m, ale přesto nás výstup pěkně unavil. Všichni jsme byli hrdi na to, že jsme výstup zvládli v dobrém čase a došli na horskou chatu Barborka na Pradědu. Odměnou nám byla chutná večeře v podobě borůvkových knedlíků.

Ubytování bylo na velice dobré úrovni a nikdo nepohrdl odpočinkem ve vyhřátém pokoji.

Druhý den se nesl ve znamení poznávání centrálních Jeseníků. Dopoledne jsme podnikli výstup na nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku – Praděd. Z rozhledny byl nádherný výhled do okolí a tak jsme měli krásný zážitek. Na oběd jsme se vraceli plni očekávání, jakou trasou se odpoledne vydáme. Nakonec se uskutečnila lehčí procházka po hřebenech. Svěží vzduch a krásná příroda, slunné počasí – prostě paráda.

Čas utekl jako voda. Poslední den výletu a návrat domů. Naším úkolem bylo zvládnout v čase přesun na Červenohorské sedlo a stihnout autobus do Losin. Za přísného koučování našich vedoucích jsme měli nakonec dobrou rezervu a mohli jsme si dát i občerstvení v restauraci. Ve Velkých Losinách jsme si prohlédli renesanční zámek, nakoupili dárky a pamlsky a vyrazili vlakem k domovu.

I když jsme byli unavení, vystupovali jsme na nádraží v Hlinsku šťastní a plní nových zážitků.

Pohled očima žáka (Iveta Sodomková, IX. tř.): V úterý 22. května v 7:40 jsme se sešli na vlakovém nádraží v Hlinsku. S krosnami na zádech jsme nastoupily do vlaku. Několikrát jsme přestupovali. V Bruntálu jsme nastoupily do autobusu. Jeli jsme asi hodinu. Vystoupily jsme v Karlově studánce. Tam jsme měli asi hodinový rozchod. Poté jsme se vydali na chatu Barborku, kde už nás očekávali. Po šesti kilometrech a více než třech hodinách náročné chůze do kopce jsme konečně dorazily. Ubytovali jsme se v útulných pokojích a vydali se na večeři. Večeře byla velmi vydatná. Pak následoval čas na zasloužený odpočinek. Večerka byla v deset hodin, ale mnozí z nás byli vzhůru ještě dlouho potom.

Ráno jsme vstaly v sedm a namířilo si to na snídani. Poté následoval výstup na Praděd. Cesta nebyla dlouhá ani příliš obtížná. Z Pradědu byl krásný výhled. Občerstvily jsme se a nakoupili dárky našim blízkým a šli zpátky. Po obědě byl určený čas na odpočinek. Poté jsme šli kolem Ovčárny až k Jelenímu prameni. Zpátky jsme šli stejnou cestou. Dorazily jsme před šestou. Rizoto k večeři chutnalo kupodivu všem.

Byl tu třetí a poslední den. Čas balení batohů a odevzdávání pokojů. Nasnídali jsme se a vzali si balíčky na cestu. Následoval dvanáctikilometrový pochod na Červenohorské sedlo. Pan učitel Tlapák nás neustále popoháněl, protože měl obavu, že nám ujede autobus. Byl tak úspěšný, že jsme přišli o hodinu dříve. Dlouhou chvíli jsme si zkrátily v nedaleké restauraci. Do Velkých Losin jsme přijeli včas na prohlídku zámku. Pak jsme měli rozchod, kdy jsme si mohli koupit něco malého k zakousnutí. Cesta vlakem domů byla klidná.

Výlet se mi líbil, mám z něj spoustu krásných zážitků, ale myslím, že absolvovat znovu bych ho nechtěla.