Základní škola a mateřská škola Krouna

Ve dnech 20.-26.9.2015 žáci naší školy absolvovali v rámci realizace projektu CZ.1.07/1.1.00/56.0648 Čtenářskými dílnami a s jazyky poznáváme svět jazykový poznávací zájezd do Velké Británie.

Poděkování patří všem pedagogům, kteří dohled nad žáky během celého zájezdu zajišťovali, a zejména Mgr. Lence Beniačové, na jejíž bedrech ležela většina starostí před odjezdem i během vlastního zájezdu.

Bližší informace k zájezdu napsala Mgr. Lenka Beniačová:

Jak už byla veřejnost informována, dostalo 50 dětí a 5 učitelů naší školy mimořádnou příležitost navštívit Velkou Británii v rámci realizace projektu CZ.1.07/1.1.00/56.0648 Čtenářskými dílnami a s jazyky poznáváme svět. Nejdříve vedení školy čekala přísná úřední dokumentace, příprava zadání pro výběrové řízení. Šlo mimo jiné i o čas, protože nabídku dostaly všechny školy v ČR a bylo jasné, že nastane tlačenice u cestovních kanceláří. Máme štěstí, že ředitelem školy je člověk, který pro naši školu vytvořil, zadal a úspěšně zrealizoval již několik projektů a neustále vyhledává další podněty pro obohacení školní výuky. Často to přináší několik dnů práce do pozdních večerních hodin a celých víkendů. Ve výběrovém řízení uspěla pro nás neznámá cestovní kancelář JH Travel z Klatov. Tato cestovní kancelář je vlastně rodinný podnik manželů Jána a Jany Husárových a jejich syna Jána. Měli jsme velké štěstí, že se do našeho výběrového řízení přihlásili, protože jejich služby byly dokonalé: správně zhotovené patřičné dokumenty, výborná komunikace, bezezbytku na 100 % splněné požadavky, zkušení řidiči, bezporuchový autobus, vynikající průvodkyně paní Martina Tycarová.

Vyráželi jsme na cesty 20.9.2015 v 11 hodin, cestovali jsme dálnicemi přes Prahu na Rozvadov, dále Německem a Belgií do francouzského přístavu v Calais. V průběhu cesty jsme stavěli po 4 hodinách na WC a na benzínových pumpách nás zaskočilo několik druhů splachování, včetně otáčivého prkénka. Děti měly plno energie, takže většina usnula jen asi na 4 hodiny po půlnoci. V Calais jsme projeli oploceným koridorem, byla tma, takže děti neviděly uprchlický tábor, na který nás dospělé paní průvodkyně upozornila. Čekali jsme na pasovou kontrolu, před námi stál běžný linkový autobus, převážející lidi do práce do Anglie. Pestrá směsice lidí všech ras stála ve frontě před námi a poutala naši pozornost. My jsme pak pouze vystoupili všichni s pasy z autobusu a prošli individuální pasovou kontrolou, autobus s námi vjel na trajekt. Vystoupali jsme na horní paluby a čekali na plavbu. Ale asi po 50 minutách nám ohlásili, že došlo k technické poruše a museli jsme opět do autobusu a přejet na jiný trajekt. Ráno bylo na horní palubě velmi chladno, ukázalo se, že asi 3 děti (ani jejich rodiče!) si nepřečetly pořádně podrobný rozpis obsahu zavazadel a nyní jim chyběly dlouhé kalhoty nebo pevné boty, musely proto zůstat na nižší palubě v teple. Pozorovali jsme východ slunce nad Francií a přepravní lodě s ohromnými náklady v kanálu La Manche v tzv. Doverské úžině a blížili se ke křídovým útesům v Doveru.

Na anglické straně jsme si všichni o 1 hodinu zpět posunuli hodinky a vyrazili do Londýna, samozřejmě po levé straně vozovky. Po cestě nám paní průvodkyně začala již o Anglii vyprávět, také nám pustila DVD o Londýně. Pro pohyb v Anglii jsme měli připraveny 2 strategie. Každý učitel měl na starosti cca 10 dětí (zhruba to odpovídalo počtu dětí v jednotlivých třídách, jen devítka se rozpůlila) a dále dostalo každé dítě číslo, které si muselo zapamatovat. Na místech zastavení se pro kontrolu hlásili žáci čísly. Když přešel celý řetězec do 50, měli jsme jistotu, že se nám nikdo neztratil. Ačkoliv je v Londýně doprava hustá, je plynulá, řidiči jsou ohleduplní k sobě navzájem i k chodcům, čekají v klidu než je cesta zase volná, umožňují průjezd i z vedlejších silnic. Nikdo není ohrožován. Na silnicích je také spousta cyklistů. Musím říct, že jsou Angličané otužilí, zatímco my jsme se balili do svetrů a byla nám zima, cyklisté byli v kraťasech a na pěších zónách chodily dámy naboso. Vystoupili jsme v centru, šli po nábřeží kolem parlamentních budov (Houses of Parlament – Sněmovna lordů a Dolní sněmovna), Big Benu a dalších vládních budov na Whitehallu (hlídaná Downing Street, sídla předsedy vlády a ministra financí) k Westminsterskému opatství (katedrála sv. Petra). Místo je tradičním místem korunovací, svateb a místem posledního odpočinku anglických panovníků. Přešli jsme parkem, kde byla zeleň navzájem propojená a přirozeně zakomponovaná, byly tu vodní plochy s nejrůznějšími druhy ptáků, došli k Buckinghamskému paláci. Dýchal na nás klid a pohoda, lidé zde odpočívali a zvířata se jich vůbec nebála. Na cestách v parcích po několika metrech vždy stáli usměvaví strážci v typických tmavých pelerínách. Začalo poprchávat, vytáhli deštníky a strážili dál. Při vstupu do Buckinghamského paláce byl vystaven zlatý královský kočár, v západním křídle Buckinghamského paláce jsme si prohlédli část interiérů vyzdobených impozantními plátny nedozírné ceny od předních malířů, například Rembrandta, van Dycka, Rubense, Vermeera. Viděli jsme také ukázku vyzdobené tabule pro státní recepce, zlaté jídelní soupravy, včetně filmu, jak služebnictvo v rukavicích čistí a ukládá jídelní soupravy, malý přijímací salon královny s klekátky aj. Pak jsme za deště pokračovali na Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona, připomínající vítězství v napoleonských válkách. Na severní straně náměstí se nachází Národní galerie, my jsme pokračovali dál k Londýnskému oku, patřícímu k největším vyhlídkovým kolům světa. Každá klimatizovaná kabina pojme asi 25 cestujících, na kolu je jich 32. Kolo je vysoké 135 metrů a na jeho stavbě se podílela i ČR- firma Škoda vyrobila hřídel a náboj kola. Byla zima, hodně pršelo. Šli jsme se nejdříve podívat na film ve 4D: Londýnské oko v ročních obdobích. Pak jsme zahájili asi 30 minutovou vyhlídkovou jízdu. U kontroly vstupenek na nás promluvila najednou česky jedna zaměstnankyně této atrakce. Asi v 6 hodin pro nás do těchto míst přijel autobus a jeli jsme zpět k pobřeží.

Ve večerních hodinách si nás na parkovišti v jedné příměstské části města Brightonu, v sídle Lancing, rozebrali hostitelé do svých rodin. Měli jsme štěstí, že jsme všichni byli ubytováni v rodinách rodilých Angličanů (zřejmě ze středních vrstev). Domy ve Velké Británii jsou známé úsporností. Angličané bydlí především v řadových domcích nebo dvojdomcích. V dolní části bývá většinou předsíň, kuchyň a jídelna, v poschodí pak jednotlivé ložnice a sociální zařízení. Všechny místnosti jsou malé, zařízené jednoduše. Angličané si potrpí na věci ze starších dob, které zakomponují do svého interiéru. Byli jsme upozorněni průvodkyní, že jsou všichni zvyklí šetřit: energií, vodou, jídlem. Naši domácí byli velmi milí, pozorní a vstřícní hostitelé. K večeři jsme dostávali teplé jídlo a většinou nám chutnalo. Maso se zde jí většinou skopové nebo hovězí a také samozřejmě ryby. Když jsme projížděli územím, viděli jsme rozsáhlé pastviny s mnohočetnými stády ovcí a krav. Ráno na snídani jsme dostávali tousty, máslo (se solí), různé druhy marmelády, lupínky a mléko, čaj, na svačinu pak 2 plněné housky nebo sendviče, brambůrky, ovoce, sladkost a pití. Šok připravil panu domácímu jeden náš chlapec, který hned první večer vyhodil celou večeři do koše, protože nikomu nesdělil, že nejí sýr a špagety byly posypané sýrem. Angličan nemohl pochopit, proč jej chlapec předem neupozornil, bývali by mu jídlo sýrem nesypali. Považoval to za absolutní znevážení pohostinství.

Žáci byli druhý den rozděleni do skupin a byli vyučováni v pronajatých místnostech ve fotbalových klubovnách a v kulturním centru v Lancingu, kde se scházejí běžně k nejrůznějším aktivitám staří i mladí v průběhu týdne. Učitelky byly velmi milé, připravily si pro děti různé zajímavé aktivity, povzbuzovaly zakřiknuté děti, vedly je k vzájemné spolupráci. Hlavně s dětmi stále komunikovaly a děti se učily rozumět a ihned reagovat. Na závěr obdrželi žáci certifikáty.

V odpoledních hodinách jsme opět vyjížděli za poznáním. Jeden den jsme byli v Brightonu, v jednom z největších a nejznámějších letovisek Velké Británie, jehož rozvoj podporoval král Jiří IV., nechal zde postavit exotický a nákladný královský palác Royal Pavilon, architektonicky inspirovaný Indií, Brighton Pier, největší molo, které slouží jako zábavní centrum. My jsme zde navštívili nejstarší mořské akvárium Sea Life Centre, kde mohly děti zblízka pozorovat různé druhy ryb, mořské koníky, želvy, žraloky apod. Další den jsme po výuce dojeli do přímořského města Hastings, které se pojí se slavnou bitvou v roce 1066. Na tomto pobřeží se vylodil Vilém Dobyvatel, v bitvě porazil a zabil Herolda Godwinsona, posledního saského krále Anglie a zmocnil se tohoto území. Hastings se stal obchodním přístavem a současně nejrychlejší cestou do Normandie. Dominantu města tvoří zřícenina hradu, je zde zachované historické centrum s rybářskými domky a úzkými uličkami. Zde jsme vyšplhali po mnoha schodech na kopec k místní atrakci - rozsáhlým pašeráckým jeskyním Smuggler´s Adventure. Jsou ručně vydlabané, sloužily jako skladiště pašeráckých věcí: rumu, čaje, látek, zbraní. Atmosféru zde dotvářely zvukové a světelné efekty, voskové figuríny a interaktivní exponáty. Zde jsme také zažili poplach, museli jsme jeskyně rychle opustit, protože požární hlásič označil v odpadkovém koši požár. Po zásahu hasičů jsme se opět mohli vrátit a pokračovat v prohlídce. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v blízkosti města Eastbourne u křídových útesů s názvem Seven Sisters. Mají nadmořskou výšku 162 m a jsou nejvyšším křídovým útvarem ve Spojeném království a hnízdištěm mořských racků. Z vyhlídky se dalo sejít k moři, kde si děti nasbíraly na památku kamínky.

Předposlední den jsme celý věnovali návštěvě významného námořního přístavu a nejdůležitější britské námořní základně – Portsmouthu. Zde je vše zaměřeno na námořní historii. Prohlédli jsme si první britský pancéřovaný parník HMS Warrior, v suchém doku zachovalou anglickou vlajkovou loď Victory, na jejíž palubě zemřel admirál Nelson během bitvy u Trafalgaru. Prošli jsme na ní všechny paluby se zachovalým vybavením lodi, viděli jsme i sud, do něhož bylo spolu s brandy uloženo tělo admirála Horatia Nelsona, aby vydrželo transport do Londýna. Dále jsme si prohlédli rozsáhlé Královské muzeum věnované námořním dějinám od 16. století, opět s interaktivními prvky, zvukovými a obrazovými efekty. Na vyhlídkové lodi jsme se projeli přístavem, kde nás ohromily zakotvené bitevní i dopravní lodě. V podvečer jsme nakoupili suvenýry a odjížděli zpět. Nemohli jsme jen tak bez povšimnutí minout hrad Arundel. Původně tvrz založená už roku 1067, dnes velkolepý hrad slouží jako rodinné sídlo 18. vévodovi a vévodkyni z Norfolgu. V blízkosti se nachází také katedrála, nejstarší kostelík v oblasti a kriketový klub, vévoda obnovil také park a vyhlásil ekologický plán na zachování přírody v okolním panství.

Naposledy k rodinám. Zbývalo se rozloučit, poděkovat za pohostinství a sbalit vše zase na zpáteční cestu. Poslední den nás opět čekala návštěva Londýna. Zde jsme začali naši cestu u chrámu sv. Pavla. Byl krásný den, průvodkyně nás zavedla na vyhlídkovou plošinu v obchodním domu vedle chrámu, abychom viděli řeku Temži s přilehlými budovami na březích. Pak jsme pokračovali rušným velkoměstem k pravému břehu řeky, kde je zakotvena loď kapitána Francise Draka a je zde také postavena replika Shakespearova divadla Globe. Vrátili jsme se na levý břeh do finanční části Londýna, centra businessu - masivní, ohromné stavby, budova burzy, centrály mezinárodního obchodu. Zde jsme zašli do muzea bankovnictví a všichni jsme se zde pokusili uzvednout zlatou cihlu v hodnotě 17 miliónů. Pak jsme pokračovali k Toweru. Londýnský Tower je jednou z nejslavnějších pevností na světě, má 3, 6 m silné zdi. Zde jsme byli v královské klenotnici ohromeni královskými poklady, zlatými korunovačními klenoty: jablka, žezla, meče, prsteny, ostruhy, královské hávy a pláště, celkem 10 královských korun nevyčíslitelné hodnoty s největšími drahokamy: diamant Koh–i-Noor (Hora světa), Velká hvězda Afriky (530 kt). Až zrak přecházel. Pak jsme navštívili čtyřposchoďovou zbrojnici, mučírnu, vyfotili se strážcem v tradiční tudorovské uniformě, někteří prošli i ochozy. V dokách sv. Kateřiny jsme se nalodili u Tower Bridge na loď a po řece Temži dopluli do Greenwiche. Královským parkem jsme prošli k observatoři, kde sídlí muzeum a prochází tudy nultý poledník. Na konci parku na nás čekal náš autobus. Rozloučili jsme se večer s Londýnem, později také v Doveru s Anglií a putovali zpátky do ČR.

Zážitků máme z cesty do Velké Británie mnoho. Některé děti viděly poprvé moře, jiné ohromil ruch velkoměsta a velkolepost historických památek. Všichni jsme však museli pocvičit svou angličtinu, nasáli jsme atmosféru této země a nakoukli do běžného života tamních lidí. Všichni lidé zde ctí autority, dodržují pravidla, váží si všeho kolem sebe, jsou vstřícní a pozorní jeden k druhému, váží si své země, její historie a přírody kolem sebe, ale jsou také ochotni se podělit o své soukromí, poskytnout pomoc potřebným lidem, vzájemně si pomáhat. Z toho všeho na vás dýchala atmosféra klidu, pohody a vyrovnanosti.