V měsíčníku Učitelský zpravodaj (www.ucitelskyzpravodaj.cz) se v čísle 16 ze dne 1.9.2010 na straně 8 objevil článek "Lehkou fackou proti násilí." Přestože situace na naší škole ještě nedošla tak daleko, že bychom nedokázali problémové situace řešit jiným způsobem, než navrhuje autorka článku, a navíc nesouhlasím se zobecněním autorky článku, že děti jsou ve školách hromadně a systematicky bity a zneužívány staršími spolužáky, je skutečností, že situace v některých zejména městských velkých školách je skutečně kritická.

Uvedený článek však souvisí s anketou, kterou jsme na září připravili a na niž můžete odpovídat vpravo na stránkách školy.

Text článku:

Jsem pro návrat lehké facky jako výchovného prostředku. Absurdní? Ale vůbec ne!
(publikováno v Učitelském zpravodaji www.ucitelskyzpravodaj.cz, číslo 16, 1.9.2010, strana 8, autorka Olga Pikousová, učitelka - pozn. webmastera: nepodařilo se mi zjistit, z jaké školy autorka je)

Společnost, posedlá ideou, aby „nevinné“ děti učitelka nebila, vykonává zákazem použití fyzického trestu i nejjemnějšího rázu, školám medvědí službu. „Přece naše děti nebudou ve škole bity! Nejsme ve středověku! Konec fyzického násilí ze strany učitele!“ Tohle je oblíbený, stále opakovaný a ne příliš promýšlený názor rodičů a médií. Učitel nesmí dát facku – hrozí mu za to ztráta zaměstnání, ztráta prestiže, společenské zesměšnění, příp. soud, vězení, doživotní skvrna.

Učitel netrestá, spolužák šikanuje

Výsledek: Děti jsou ve škole bity, a to mnohem častěji, než si rodiče i ve svých nejšpatnějších snech dovedou představit. Děti jsou bity svými spolužáky. Největšími grázly ve třídě, které by zastavila jen fyzická síla. Kteří uznávají právo silnějšího. Kteří jsou imunní na domluvy všech učitelů i Janů Ámosů. Společnost lživými nájezdy médií vyburcována do hysterie zakazuje učiteli jakkoliv se žáka dotknout v panice, že učitel ihned dostane choutky žáka sexuálně zneužívat. Výsledkem je, že jsou žáci sexuálně zneužíváni ve škole. Jsou zneužíváni svými nezvladatelnými spolužáky. Vzhledem k tomu, že mezi učiteli převládají ženy, které navíc většinou patří k subtilnějším, neb celé mládí necvičily bicepsy, ale seděly v knihách, facka od nich může být leda symbolickým poplácáním vyjadřujícím nesouhlas. Ve srovnání s vykrmeným deváťákem řítícím se chodbou a dorážejícím plnou silou na kolemjdoucího prvňáčka (třeba při cestě do jídelny). Zde, jak každý, kdo se v okolí školní jídelny v nedávné době vyskytoval, dobře ví, práh hluku rozhodně překračuje povolené decibely. Jakékoli napomínání učitele, ač sebeobratnější, diplomatické, citlivé, vnímavé, kreativní, vtipné, empatické, profesionální atd. („vy to musíte dětem vysvětlit ještě lépe, abyste je získali“), postrádá jakýkoliv smysl. Pokud hluk na chodbě je takový, že učitel není slyšet, doporučovala bych, aby letícího deváťáka aspoň mohl lehkou fackou upozornit, že zalehnutí prvňáčka není dobrý nápad.

Vychlazený deváťák zapře nos mezi očima…

Jistě už někdo spěchá s návrhem: „Ale to by se mělo řešit s rodiči!“ Ano, souhlasím, ale s rodiči to můžete řešit až za několik hodin, to už vychlazený deváťák zapře nos mezi očima. Vyhlašuji anketu: Myslíte si, že násilí, které bují ve školách ze stran nezařaditelných spolužáků lze opravdu stopnout domluvou? Ponechám stranou vychytralé spolužáky, kteří si dali za náplň své docházky do školy vyburcovat učitele k fyzickému doteku a posléze jej obvinit (kámoš rád dosvědčí, že to bylo obtěžování). Obdivuji učitele, kteří, utahaní, utýraní, v situaci, kdy pověstná poslední kapka opakované provokace ze strany žáka doplní nádobu tak, že přeteče, v této situaci neztrácí sebeovládání a facku nedají. Nezpůsobí však neventilované napětí a pocit nespravedlnosti trvalé rýhy na učitelově psychickém zdraví? Obdivuji učitele, kteří v této situaci facku dají. I přes to všechno, co jim hrozí. Jsou to ti nejstatečnější ze statečných. Jsou to ti, kteří zpomalují rozšíření školního terorismu po naší zemi.

Celý zpravodaj ke stažení je zde (velikost 3 MB).

Zdaleka ne se vším v uvedeném článku souhlasím, článek publikujeme jen pro uvedení naší ankety.

Mgr. Kyncl Josef