nich již předem vzbuzovala nemalé obavy, zda vše bez úhony zvládnou, a první
kilometry skutečně začaly vyvolávat pochybnosti, zda nocleh strávíme skutečně v
objednaném kempu nebo někde v krmelci po cestě, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Děti tak absolvovaly prohlídku České Skalice (pomník Boženy Němcové, Barunčina
škola), procházku překrásným Babiččiným údolím okolo ratibořického zámku,
Starého Bělidla až k Viktorčinu splavu (někteří jej chtěli i brodit). Odtud přes
Rýzmburk a Třtice do Studnic (zde si někteří již začali hledat volné místo na
místním hřbitůvku, který byl při cestě, a jiní sháněli, kdo by jim do svého
batohu mohl vzít jejich nohy až jim upadnou) a dále do Starkoče. Zde, po
necelých 20 km chůze s batohy na zádech a přes veškerou snahu vyučujících, žáci
odmítli další procházku rozkvetlou krajinou a k přesunu do Náchodu zvolili
obyčejný vlak. Někteří přitom již jen při zmínce o další chůzi začali shánět
brufen a jiná analgetika.
Druhý den jsme
vyrazili do Adršpašských skal (prohlídka, vodopád, jezírko) a odtud pěšky přes
Vlčí rokli (spíše by se měla jmenovat Kamzičí) do Teplických skal. V tamních
úzkých chodbách někteří prohráli sázku o to, zda tam bude či nebude sníh, a po
absolvování celého okruhu jsme skončili v občerstvení u vstupu do skal. Přestože
celodenní túra nebyla vůbec krátká (okolo 20 km), našla se pětice statečných,
kteří si místo přejití na nejbližší vlakovou zastávku (300 m) vynutili (přes
odpor vyučujících :-D) za odměnu zrychlený přesun až do Teplic hl.n. (dalších
asi 5 km).Třetí den jsme se s Náchodem rozloučili výšlapem více než 300 schodů na náchodský zámek, jeho prohlídkou a obědem v příjemné pizzérce (pokusy některých o přípravu v Penny zakoupené mražené pizzy na dvouplotýnkovém vařiči v kempové kuchyňce nedopadly den předem zrovna nejlépe).
